Děcka nechci Vás omezovat, ale na léto mám prostě týden dovolené....pokud to bude jak píšeš, tak nemám výhrad..

Nejpozději v úteý 25. června musím koupit jízdenky. Budu po vás chtít 2600 Kč Za to koupím skupinové jízdenky od Břecla státní hranice do Brašova a zpět a lehátky z Budapešti do Brašova. Jízdenku na hranice si řeště každý podle svých slev.

Pokud by jste někdo měl zájem o luxusnější výlet přímo za medvědy, také do té údajně Drákulovo oblasti, tak tady máte odkaz na cestovku která vám to zabezpečí.



http://www.avestours.ro/index.php?s=1190706891

Včera jsme s Věrkou a Kristýnou koupili jízdenky. Tím je sestava uzavřená a definitivní. Po využití všech slev které se povedlo najít jsme se zatím dostali na 2500 Kč na osobu včetně cesty na hranice a lehátka na cestu tam. Předpokládám celkovou cenu 3200 Kč.

Sestava :

Franta a Mirka, Honza Vlažný, Kuba Fišer, Kristýna, Věrka a Lída.

Tak přejeme určitě všichni šťastnou cestu bez komplikací, štěstí při hledání masožravek a vůbec aby se Vám to vydařilo.
A já osobně se moc těším na jakékoli zprávy, fotografie, články, zážitky atd. z téhle zajímavé objevitelské akce.
Zlomte vaz!!!

Hlásím šťastný návrat domů, parádní výprava...

Jj Franto a všichni: byla to krásná výprava a těším se na full version
kristýna

Štastně jsme zakončili výpravu nejen za květenou Rumunska. Vlaky jezdili na čas (ale pouze mimo území ČR), jízdenky jsme letos pořídili obzvláště levně, doprava včetně lehátek oběma směry stála cca 3000 Kč/osoba. Počasí se snažilo co mohlo aby nás vysušilo, v pátek po sestupu nám trochu zapršelo, tím jsme byli zahnáni na nocleh do cabany ( cca 140 Kč za lůžko) a tím i do sprchy s teplou vodou. Na cesty po Rumunsku nevídaný luxus.
I květena děla co mohla, pletla se pod nohy, zachytávala o bágly, vadila v chůzi a zdržovala svoji fotogeničností. Horské louky byly stále ještě plné vstavačů, u sněhových polí zase právě začínali kvést petrklíče. Piatra je takový divný kus stále vlhkého šutru. Tam kde by v jiných horách byli na suti nebo na skalních římsách jen vysušené efeméry, tady místo nich byly květnaté zahrádky kde spolu kvetla dryáka a orchidej. Občas se nám ukázali orli, jednou jsme spatřilo stádo kamzíků, které ihned vyplašil náš nájemný pes a tak jsme viděli jak prchají po skalní stěně. Nakonec jsme našli i tučnici alpskou. Metodou nazývanou „zprdeleklika“. Pozdě odpoledne, na závěr skoro sedmnihodinového traverzu západního svahu Piatry, po suti a sklaních římsách, na posledních deseti metrech naší cesty. Stezka pod sedlem Saua Funduri přešla do skály a po překonání asi třímetrového skalního stupínku jsem shazoval batoh ze zad a jak se sehnul, měl jsem najednou skupinku tučnic přímo před očima. Po prozkoumání dalšího úseku cesty jsem usoudil, že na tahání výpravy po skalách a skalním komínem po řetězech a také vzhledem předchozímu pochodu, nemám mandát a demokraticky jednohlasně navrhl a schválil sestup do údolí.
Fotografie a další komentář vyvěsím co nejdříve. Jednu nulu jsem už doplnil, aby Vlažňák nemusel o prázdninách učitelovat.

K těm 300 patří ještě jedna nula, ale jinak jasné a výstižné resumé - Franto, ještě jednou dík. Jinak zítra budu mít fotky od Lídy, Tebe, Mirku a Kristýnu se budu snažit uhnat co nejdřív.

Přesunuto na konec

Poznal jsem rumunské hory a louky, řeky a brouky, slasti i strasti. Teď smutně sedím, před sebe hledím a trpím prázdnotou pouhou, velikou touhou. Být zas tam venku, žít si jak král, jít si kam chceš, dělat taktéž. Sehnat si Lajku, věrného přítele, každý ho přivítal více než vesele, bát se pak musíš už jenom v kostele on nepustí nikoho blízko tvé postele..........

to Franta-napíšete i nějakej článeček??Jsem děsně zvědavej Fotěny hezký,kytky luxus!!

Kuba: už to nehul prosim tě

Sašo už nějaký ten pátek THC užívám jen velice vyjímečně, ale o to tu neběží....tímto počinem jsem chtěl vyjádřit svou náladu po návratu do ČR(jedním slovem ŠOK!), psal jsem si to jen tak pro sebe, ale nakonec jsem se rozhodl, že se podělím...

Kubo: nehul, neděl se... a raději přijď ve středu na pivo.

Na tohle sem vážně čekal.

Tak vidíš,nečekej a doraž

Celý týden od návratu z Rumunska nás v práci bavil auditor a tak kompletní reportáž dodám nejdříve za dva týdny.

Včera jsem se vrátil z Norska tak během tohoto týdne doplním reportáž z Rumunska. A přidá také Norsko, nevěřil jsem, že to může být taková výrazná lokalita masožravek. Sice jsem našel jen tučníci a obě rosnatky, ale výskyt tučnice tam připomínal plevel. Rostla všude kde bylo vlhko a nebyla konkurence jiných kytek. Okraje cest, příkopy, tajgu připomínající vrcholky kopců, tam všude bylo přetučnicováno. Rosnatky byly méně časté, ale dali se najít, jednu lokalitu jsem náhodou našel hned pár kilometrů za profláknutou Trolí stěnou (komerční hnus). Přidám pár fotografii.

Franto, moc se těším na obě reportáže! A nám, co preferujeme tučnice, nevadí, že tam rosnatek tolik nebylo!

Přidal jsem několik dalších fotek, ješte asi dvacet jich zbývá

Balkán nás uvítal velmi přívětivě, nejpřívětivější byla bírérie hned naproti nádraží.

Další etapa bylo městečko Zarnešti, propojené s Brašovem historickou železnicí s historickými francouzkými vagóny, které byly v horším stavu než ty rumunské. Železnici provozuje soukromá mezinárodní firma, ale celkový dojem byl, že ten vláček přijel už posraný z Francie. Hlavně , že měl na okénku nalepenou mapu železnic okolo Lyonu. Lepší je podívat se na hezký holky.

Na takovéhle louce jsme spali první noc a malá ukázka toho co na ni kvetlo.




A takhle hezky se na ní bydlelo

Několik pohledů na hory

V Zarnesti jsme si uplatili kusem žvance námezdního průvodce, dali mu jméno Lajka a celý týden nás doprovázel po horách. Poslední den ráno se bez rozloučení přidal k jiné skupině a odešel s ní do hor. Prostě profesionální pes.

Ochranu před medvědy měly na starosti hajní Věruška a Lidka, Věrka je vyhledávala a nakonec se s jedním i utkala


Více než medvědů jsme ale viděli roháčů

Tenhle drzý brouk si troufl dělat ramena na pana učitele Vlažného, který učí sedmáky.

I poustevníkovu jeskyni jsme navštívili, i když to bylo trochu zklamání. Nejdříve jsem myslel, že stromy je hospoda, byl to ale nový klášter.

Cesta byla strastiplná. Kuba v akci.

Náš druhý nocleh u chaty Poia Foii

Ale jinak to byla hezká krajina, i když trošku víc kopcovitá.


U sněhového pole ještě kvetli petrklíče

Také jsme našli v kopcích zapmenutou vesmírnou stanici (Rifugio Spirla), nabrali tam sílu, přespali a vyrazili dál. Praktické místo, bylo tam 220 voltů, ale pramen s pitnou vodou byl od vesmírné boudy dost vzdálený

Dále jsme našli další jeskyně, které prozkoumala Kristýna a skončili jsme pod sedlem Saua Funduri

Cestou k sedlu jsme nacházeli spoustu dalších kytek a nakonec našli i tučnice


Od sedla jsme sestoupili do vesnice s nezapamatovatelným názvem, utábořili se na louce pod elektrárnou, Kuba s Kristýnou si užili dobrodružství s krávou, která s nimi chtěla bydlet ( foto dodá Vlažňák), ráno koupili pivo a dostali bochník chleba od hodné paní hospodské a táhli dál.

Cestou z hospody jsem viděl zebru

Předposlední nocleh v horách byl u chaty Cabana Garofita, sympaťák byl cabaniér Gogu, otylý profesor historie s ještě urostlejší manželkou nám dal lekci z nacionalizmu, a my jsme nabrali síly k poslednímu výstupu.

Turistické značení bylo jedním z příjemných překvapení zájezdu. Na Piatře se člověk opravdu nemusí bát, že podle něho zabloudí. A poslední den v horách bylo obzvlášť čitelné.

V cabaně Poia Foii jsme po sestupu řádně poobědvali, poté se přesunuli do protější hospody, kde bylo pivo za polovic a kde nás zastihl déšť. Ubytovali jsme se za cca 140 kaček na osobu v sedmilůžkovém pokoji v ubytovně vybavené splachovacím záchodem a teplou sprchou.


Potom už jsme jenom počkali u miči a piva na vlak do Budapěšti, V Maďarsku zase na vlak do Prahy atd atd atd .... Hlavně , že jsme si čekání i cestu dle možností užili,


A tímto se loučím

Díky Franto za obsáhlou reportáž, je vidět, že jste nabrali spoustu dojmů a zážitků. Muselo to být super.

PS: nejvíc mi dostalo příkladné až luxusní vybavení v Rifugio Spirla, není nad 220 V

Prázdniny u za chvilkz skončí, letošní dovolené budou minulostí. Nebude už pozvolna na čase myslet na to, kam pojedeme příště?

Švýcarsko, Itálie, Francie, Slovinsko, Slovensko....

Dám k diskusi návrh: Dokázali jsme si, že umíme výpravu naplánovat, uskutečnit a ve zdraví se vrátit. Navrhuji věnovat další výpravu aldrovandce. Tou jsme tutu diskusi začali. Aldrovandka je jedním z mála druhů vymapovaných rostlin v Rumunsku. Na níže uvedené adrese lze získat informace z rumunské Natury nejen o aldrovandce. Komplexně zpracováno tam toho moc není, musí tahat přes Google filtrem.

http://n2k.nationalparks.ro/natura2000/ ... oid=168992


Tady je mapka kterou jsem zavěsil na web na začátku naší diskuze, vychází z informací na výše uvedené adrese


a tahle je přímo z odtud


Jedna varianta je jet mikrobusem a navštívit více lokalit. Např. cestou tam navštívit lokality v okolí Satu Mare u hranic s Maďarskem (č.1), cestou zpáteční zbytky meandrů Dunaje pod Craiovou (č.2), hlavním cílem by byla delta Dunaje.

Druhá, úspornější, cenově srovnatelná se zájezdem na Piatru, je cesta vlakem přímo dunajské delty.